Závod Meadow camp race

O sobotních závodech jsem se dozvěděla teprve v týdnu, úplně jsem na něj zapomněla. Do poslední chvíle nebylo jasné, zda se závod bude konat, protože řeka je kontrolována vypouštěním vody z přehrady a závisí na spotřebě vody místních zemědělců. Nakonec jsem se rozhodla, že tahle akce bude stát za to a v pátek večer vyrazila do tři a půl hodiny vzdáleného Bendu.

Závod měl odstartovat v sobotu ve dvanáct, a tak jsem měli spoustu času stihnout jednu nebo dvě cvičné jízdy. Soustředila jsem se na to mít rychlé lajny, což se mi v první peřeji parádně podařilo tady jsem si totiž moc nepamatovala, kudy je nejlepší průjezd. Za nízké vody bylo spíše výzvou projet rychle šutrovatou sekci mezi peřejemi – tam se dalo nahnat nejvíce času. Poslední peřej závodu Amazing mi pak dala nejvíce zabrat, protože opět neznám moc, kudy se jezdí za menší vody, a tak jsem se chvíli zdržela napláclá na kameni bokem. Tak alespoň vím, že tudy při závodě ne. Pokračovali jsme dál na až na vysedačku přes poslední super peřej, která se jmenuje 100 procent a má při téhle vodě parádní boof. Trefila jsem výbornou lajnu a užila si tuhle za mě nejlepší peřej řeky. Na vysedačce nás akorát čekal van s přívěsem, kam jsme naházeli lodě a vybavení a vydali se zpátky na nasedačku. Tam už jsme se potkali s dalšími kajakáři a kluci pokračovali další jízdou. Já jsem si už šetřila energii na závodní jízdu.

Potkávala jsem další kamarády, hlavně místňáky, vzhledem k potvrzení o konání závodu na poslední chvíli. Závodníků se nakonec sešlo zhruba třicet. Zanedlouho už odbylo poledne a banda kajakářů se chystala nasedat. Jelikož sekce, která se jezdí protká přímo městem, ptala se spousta pejskařů a chodců, co že to je za shromáždění. Do startovního vracáku jsem se dostala jako jedna z prvních, a jelikož by mi čekání jen zvyšovalo nervozitu, vystartovala jsem zanedlouho. Rozjezd na klidné vodě a hned čeká technická peřej Playtime. Plánovala jsem jet pravou stranou stejně jako minule, jenže je vlna mě odsadila více doleva a já jsem projela přímo středem válce, který si mě podržel a přesurfoval až úplně doleva, kde jsem nakonec vyjela hlavou nahoru, ale i tak to bylo velké zdržení a vzalo mi to energii. Teď tedy neztratit hlavu a pokračovat už čistě. Pár dalších peřejí šlo hladce, až jsem se přiblížila k delší sekvenci peřejí Dammit a Pipe. Dammit je hrana, kterou chcete boofnout a po ní jsem nabrala pěknou rychlost a jako střela proletěla peřejí Pipe, kde do řeky ústí voda z trubky, která vás vytlačuje mimo hlavní proud do vracáku. Tam také stálo největší publikum a fandilo, protože je sem jednoduchý přístup z cesty okolo řeky. Nyní nadcházela kamenitá sekce mezi peřejemi, kde jsem se snažila nabrat rychlost, v jedné části jsem se trochu ztratila a vybrala si průjezd, kde bylo méně vody – další ztracené vteřiny. Konečně dojíždím k poslední peřeji Amazing. Vím, že doleva nechci, tak tentokrát jsem jí jela celkem vpravo. Možná ne nejrychlejší cesta, ale čistá lajna, pár záběrů do cíle a pádlem se dotýkám cílového kamene. Hurá, mám to za sebou, i když těch pár chybek mě bude asi stát dobré umístění. Vylézám na břeh, kde se už shromažďují všichni kajakáři, kteří už dojeli a sledují ostatní závodníky. Jeden kajakář nám se zkroušeným pohledem vypráví, jak zaplaval ve vracáku v cíli, když trefil špičkou cílový kámen, který ho odrazil zpátky do vracáku, kde se zasekl na kamenech hlavou dolů. Ještě štěstí, že se průjezd počítal. Sledujeme další závodníky, fandíme a popíjíme pivo. Pak postupně začali všichni odjíždět, naše skupinka počkala na poslední časomíru a společně jsme se si užili zbytek plavby.

Odpoledne se konalo vyhlašování výsledků závodu. První muž a žena vyhráli nádherný putovní obraz. Naše časy s holkama byly těsné, jen pár vteřin od sebe. Vyhrála jsem druhé místo, z kterého jsem měla ohromnou radost i přes chybky, které se jsem udělala. Vyhlašování se konalo na zahradě u mých letitých kamarádů Cait a Nate, a tak jsme ještě příjemně poklábosili. Na večer bylo v plánu jít na koncert blue grass kapel, který se konal pod otevřeným nebem. Povedlo se mi sehnal lístek zadarmo, který jsem dostala od Natova tatínka, který se necítil úplně fit. Naštěstí je amfiteátr, kde se koncert konal v dochozí vzdálenosti, a tak jsme vyrazili pěšky. Už hrála první kapela a dalšímu kamarádovi se podařilo dostat lístek zadarmo přímo u vstupu. Koupili jsme si drinky a vyrazili obsadit si místo blízko u stage. Zatím tam nebylo tak nacpáno a tak jsme si mohli užít hudbu i zatančit si. Miluju to po celém dni sezení v kajaku. Nejkrásnější okamžiky nastaly, když se nebe začalo zabarvovat do odstínů zlaté a růžové. Parádní zakončení dne, kdy poslední kapela dohrála v deset. Tři hodiny tancování docela unavily.

Druhý den bylo v plánu sejít se na společnou plavbu ve dvanáct a jet i horní těžší úseky. Já s kamarádem jsme využili dopoledne a zaskočili podívat se do místního kajakového obchodu a sportovního obchodu. V jedenáct na mě dopadla ukrutná únava z předchozího dne, a tak jsem se rozhodla přidat se jen zase na spodní lehčí úsek, kde se jel včera závod. Holky pro změnu nedorazily vůbec, protože potřebovaly po včerejším koncertu odpočívat. Na kluky jsem čekala v parku a měla jsem pohodičku než dorazili. Společně jsme si užili jízdu, nakonec dorazilo jen šest lidí, tak to bylo velmi komorní. Po svezení aut nezbývalo nic jiného než rozloučit se a vyrazit zpátky domů. Těším se na další ročník!