Jak z toho bláta ven?

Dnes se přeneseme do loňské zimy, abych dovyprávěla kapitolu rekonvalescence. Zima roku 2024/ 2025 mi dala zabrat. Nedostatek slunce a světla mi zhoršil deprese. Musela jsem na nich hodně zamakat, ale díky theta healingu se mi podařilo najít příčinu, integrovat a v lednu přišla velká úleva. Únavy však byly stále vleklé.

Silvestr pro mě byl naprosté peklo, myslela jsem, že umřu. Ohňostroje začaly už odpoledne. Před tím hlukem nebylo úniku. Tady na kopci se to všechno velmi rozléhá a hluk panoval asi do tří do rána. Špunty ani sluchátka nepomáhaly. Vyčítala jsem si, že jsem neodjela z města, ale tak hrozné to dříve nebývalo.

Důležité pro můj posun bylo rozbít stereotyp, abych měla pocit, že se pohybuji kupředu. Snažila jsem se tedy zahrnovat kulturu, udržovat občas sociální kontakt s lidmi. Párkrát jsem vyrazila do hor, a to i na chvilku na snowboard. Vydržela jsem jezdit maximálně dvě hodiny, takže nejlepší pro mě bylo noční ježdění, večer jsem paradoxně měla nejvíce energie. Postavit se znovu na snowboard, dělat něco jiného než procházky, mě přineslo velkou radost. I když pak druhý den přišel crash z přemíry aktivity. Odhadnout, kolik energie můžu vydat, aby mi další den nebylo zle, byl oříšek. Sport a postupná zátěž jsou totiž efektivní nástroje rekonvalescence u long covidu. Je velmi důležité snížit chronický zánět a na to jsou sport a sauna skvělé. Ale zároveň by se měl člověk vyhýbat velkým propadům energie a nepřepálit to. Ne vždycky se mi tohle povedlo. V rámci mentálního zdraví jsem se snažila zařadit co nejvíce pohybu.

sauna - další skvělá rekonvalescenční metoda

Henna - můj oblíbený relax

Návštěva kultury - obrazy z džungle, Otto Placht

V Krknoších jsem přidala i kulturu – kamarádi secvičili ochotnické divadlo na téma prvního mistrovství světa v lyžování před sto lety. O týden později se konal závod na historických lyžích. Přijela jsem fandit, potkat se s kamarády, vyrazit na krátký výlet po okolí.

Můj oblíbený oddíl pořádal také vodácký bál a secvičili krátké vystoupení s hudbou. Bylo skvělé. Zúčastnila jsem se jako modelka předváděním kolekce oblečení od Baterky. Bylo to fakt milé, i když jsem si chodila lehat na odpočinek do šatny, která byla jediné místo, kde se dalo trochu ležet. Ale i tahle improvizace byla součást mého života. Najít si vždy místo, kde si můžu odpočinout, ideálně lehnout a to i při procházkách. V zimě tohle byla extra výzva, na sněhu to dost dobře nešlo a musela jsem volit kratší výlety a pauzy v sedě.

Na konci zimy jsem vyrazila se na víkend do Pece pod Sněžkou, na horskou chatu Studánku. První den jsem šla pěšky na hřeben, na chatu Na rozcestí. Bylo fine se taky potkat s kamarádkami, který tu byly s dětmi na celý týden. Druhý den jsem vyndala pro tento rok poprvé a naposledy běžky a šla zkusit lehčí výlet po hřebenech. K mému překvapení to šlo celkem pěkně, hlavně když byla první část sjezd. Pak jsem ale urvala kus podrážky a ta zůstala ve vázání. Když jsem šla okolo horské boudy, místní personál mi nabídl, že mi slepí botu chemoprenem, i když jsem chtěla po nich tesu, která by asi fungovala lépe. Bohužel to nestihlo moc zaschnout a po pár set metrech se zase odlepila, ale oceňuji péči chatařů, kteří se už ke konci sezóny nudili. Poradila jsem si a odjela zbytek na jedné lyži jako na koloběžce a na soupaž.

Ochotnické divadlo s lyžařskou tématikou

Vodácký bál v Trutnově

Závod na kolonádě v Jánských lázních

Závod na historických lyžích v dobovém oblečení

Při zimních výletech se odpočívá hůř, ale našla jsem suché místo na louce

Vítaná změna prostředí a výlet v podhůří Krkonoš

S holkama v Krkonoších

Ještě, že se podrážka ulomila jen pár kilometrů od chaty

Na fotkách z hor se sice usmívám, ale většinu obyčejných dní mi do smíchu nebylo. Nejúnavnější bylo to, že jak mi bylo z únavy a zánětu fyzicky velkou část dne špatně. Musela jsem to všechno táhnout psychikou. Povzbuzovat se každý den k tomu jít stále dál. Měla částečně narušený spánek, vzbudily mě i sebemenší zvuky. Nejhorší bylo spaní mimo domov, tam jsem usínala s velkými potížemi a budila se během noci.

S rekonvalescencí mi nejlépe fungovala práce s autonomním nervovým systémem a traumatem, tak jsem i dál pokračovala. Hlavně díky výcviku v Embody, jsem si v praxích odžívala různé emoce a uvolňovala tělo, často jsem se potřebovala vyplakat nebo vyvztekat. Došlo mi, jak velká je hodnota integrace. Často běžíme na plný plyn, ale nedoprožíváme a pak nás to dožene.

Stále jsem měla velké výkyvy nálady. Někdy mi bylo fyzicky tak špatně, že jsem měla pocit, že to nevydržím. Měla jsem úzkosti, nebyla jsem schopná vůbec poslouchat jakékoliv negativní zprávy nebo násilí. I menší konfrontace mi spouštěla další velký stres. Zvládat každodenní rutiny mi šlo jen z části. Třeba na úklid a mytí nádobí často energie nezbyla. Sice se v nepořádku necítím dobře, ale nebyla to priorita, mohlo to počkat do dalšího dne.

Další zimní výlet jsem podnikla na Šumavu, kde jsem si opět zajezdila na SNB. Je skvělé, že mám tolik známých a kamarádů a díky nim jsem mohla podnikat i lowcostové výlety po Čechách. Prošla jsem se i okolo jezer a užila si zimní přírodu. To pro mě byla vždycky velká vzpruha, strávit čas v přírodě. I doma jsem se snažila chodit na procházky skoro každý den.

Snowboarding moje láska

V horách, pro mě asi nejlepší prostředí na uzdravování

jarní Šumava

Jak to bylo s financemi? Stále jsem byla bez příjmu a žila z úspor, ale byl to pro mě permanentní stres, se kterým jsem musela dost pracovat. A taky jsem si začala říkat o pomoc. Bylo až neuvěřitelné, že se nějakým zázrakem každý měsíc sešla částka, která mi vyšla na základní vyžití a do rekonvalescence. Občas jsem si peníze vypůjčila od blízkých lidí, ale snažila jsem se držet na nízkých výdajích a nekupit dluhy. Nějaké peníze jsem i dostala a největší štědrost jsem zažila od kamarádů, kteří mě uhradili infuze NAD+. Látky, která je prekuzor ATP – energie, která se tvoří v mitochondriích a pomáhá tělu s regenerací. Při long covidu jsou právě mitochondrie narušeny a proto tělo nevyrábí dostatek energie. Jedna taková infuze stojí okolo 20 000 Kč a sama bych na ně finance neměla.

Už při infuzi jsem cítila narůstající energii a zároveň je to strašně nepříjemné. Provází jí totiž pocity nevolnosti, návaly a mě vždy kapala skoro čtyři hodiny. Když jsme to zkoušeli urychlit, udělalo se mi velmi zle. Večer po infuzi jsem cítila, jako kdyby každá buňka v těle dostávala energii, tělo vibrovalo. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Ten stejný pocit jsem měla ráno. Když mám energii, cítím se více jako já. To s čím se velmi identifikuji – energičnost, akce, pohyb.

Ale na úplný průlom to ještě nestačilo. Autonomní nervový systém byl ještě zaseklý, tělo reagovalo stále na podněty jako velký stres a jet do města mě stálo mnoho sil. Hlavně kvůli přecitlivělosti na zvuky. Výpady do přírody pro mě tedy byly skvělým lékem. Taky mi značně pomáhaly sluchátka tlumící hluk.

Pak tu byla konfrontace s doktory. Když mi plicní řekla něco ve stylu, že to je hrozné, že se to takhle táhne, zpochybnila léčbu mé druhé doktorky, bylo to drsné. Brala jsem si to osobně. Neuměla jsem tehdy ještě doktorům vysvětlit, co se děje. Tak nějak jsem čekala, že by to měli vědět oni. Jsem vystudovaná bioložka a možná i proto jsem chtěla porozumět procesům, které se dějí v těle, chtěla jsem vědět, co mám dělat, abych se uzdravila dříve, ale s omezenou kapacitou a schopností se soustředit jsem se informace dozvídala hlavně skrze podcasty a weby.

Už to zkrátka trvalo moc dlouho. Představ si, že máš rok kocovinu, chřipku prostě ti je každý den fyzicky špatně. Zkrátka docházela mi vůle. I když jsem dělala pokroky, bylo to vykoupené množstvím energie a co víc jsem si dopřávala pohyb, o to více jsem pak musela ale odpočívat/spát.

Začala jsem uvažovat i o nasazení antidepresiv, ale pak jsem se objednala na další somatickou terapii a tam konečně nastal průlom. Integrovala jsme část traumatu, které drželo moje tělo ve vzorci odpojení se. Snížila se odpověď na stres. Když se totiž protrhne bariéra v mozku na stres, je to jako když praskne přehrada a zaplavuje údolí. Kortizol aktivuje zánět, velké vyčerpání, vše je pak ještě větší stres. Postavit pak tu přehradu zpátky vyžaduje mnoho úsilí, ale mě se to podařilo.

Na čtyřhodinové infuzi NAD

Snažím se dělat si život barevný, když Mexiko přijde za tebou do Prahy

Oblíbené procházky se psem jako součást denní rutiny

Průlom nepřišel najednou, ale trval více dní. Nadešel den, kdy jsme se potkaly naživo se ženami s výcviku z Embody akademie. Měl to být celodenní program a já měla obavy, jak to zvládnu beze spaní. Ale byla jsem domluvená, že si budu moct jít lehnout někam do rohu na karimatku, když budu potřebovat. Ten den byl skvělý, dopoledne jsme měly praxe ve dvojicích a hlavně praxe somatického bezpečí byla pro mě skvělá. Chtěla jsem si odpočinout po obědové pauze, ale bylo těžké přestat si povídat s kamarádkami, se kterými jsme se scházely šest měsíců online a teď jsem poprvé viděly naživo. Odpolední praxe naštěstí začínala vleže, takže tam jsem si odpočinula dost a zvládla program až do konce. Když jsme šly spolu na tramvaj, zjistila jsem, že mě ty zvuky ulice už tak nedráždí. A skutečně, citlivost vůči zvukům klesla ten den o 70 %. Prostě wow. Něco zacvaklo, dosedlo a od tohoto dne se moje kapacita skokově navýšila.

Začala jsem toho zvládat více a spala přes den méně. Nálada se zlepšila. Začala jsem věřit, že to půjde, že se z toho časem dostanu. Ale i to, že nastal takový zvrat nebylo bez malých krůčků, které jsem dělala předtím.

Neuzdravuji se proto, že bych ležela v posteli a čekala, až mi bude dobře, ale protože aktivně dělám to, co mi pomáhá. Velký vliv mají právě somatické praxe, jsou velmi účinný nástroj při práci s nervovým systémem. Mám na sobě mám zažito, jak moc jsou účinné. Pokud se chceš posunout dál v osobních nebo podnikatelských tématech a cítíš, že tě strachy a tvoje tělo brzdí, neper se s ním a pojď ho vzít s sebou do konzultace se mnou, můžu tě provést do dalšího patra díky svým zkušenostem. Podívej se na stránku Domů, kde najdeš mé služby a objednej se už dnes!