Náročný návrat domů

Zdálo by se, že po návratu už muselo jít vše rychle a hladce, ale opak byl pravdou.

Cesta letadlem byla nesmírně náročná, hlavně kvůli tomu, že jsem nemohla ležet. Jen být v sedě bylo pro mě nesmírně náročné, bylo mi přitom špatně. Navíc se nervový systém kvůli jet lagu opět ještě více rozhodil a nešlo mi spát. Pár dní po příletu jsem skoro nedokázala zase pořádně chodit, kdyžtak jen po bytě. Vyjít někam ven nepřipadalo v úvahu. Jednou jsem cítila trochu energie, ale než jsem se oblékla, unavila jsem se tak, že jsem si musela jít zase lehnout. Naštěstí mi nákup dovezl Rohlík, jinak nevím, jak bych přežila.

Do toho byla obrovská vedra, takže být v paneláku bylo vyloženě za trest. Večer ještě probíhala produkce letního kina, které vysílalo až do půlnoci a musela volit buď hluk nebo se dusit vedrem.

Asi po týdnu rozhozeného spánku jsem se rozhodla, že si zajdu na cranio, abych se trochu nahodila, naštěstí mě tam táta dovezl a od té doby jsem začala lépe spát a podařilo se mi vyjít ven a obejít blok domů – cca deset minut.

Potřebovala jsem si zajistit i nějaký příjem, ale v době, kdy jsem si pozastavovala živnost jsem nebyla schopná pořádně počítat. Psala jsem paní na úřad a zjišťovala si, jestli mám odpracovanou dostatečně dlouho dobu na podporu v nezaměstnanosti, ale bohužel mi to špatně vysvětlila. Doba se počítá totiž na dny, ne na měsíce, kdy jsem platila zálohu. Takže mi paní oznámila, že mi chybí šest dní a žádnou podporu v nezaměstnanosti nedostanu.

Bylo mi do breku, tušila jsem, že rekonvalescence bude trvat déle a nevěděla jsem, z čeho budu žít, protože značná část ušetřených peněz už padla na doplňky stravy a různé terapie. To mi působilo další stres.

Chlazení se v lese za barákem

Také jsem se vypravila k obvodní lékařce, která je sice jen pár bloků ode mě, ale byl horký den a já se dusila po cestě k ní. Po asi hodině sedění v čekárně konečně přišla na mě řada, ale mě už v tu chvíli zase mozek vypínal únavou. Doktorka začala s křížovým výslechem jako na STB. Proč jsem byla v USA, co jsem tam dělala? Řekla jsem jí, že jsem ležela v posteli a snažila se uzdravit. Pak se zeptala, kdy už se hodlám usadit a když jsem na ní vykulila oči tak dodala, kdy plánuju mít děti. Byla jsem úplně v šoku. Odpověděla jsem jí, že teď řeším zdravotní problémy a fakt nemám kapacitu na nic jiného a ona mi řekla, že to už ale řeším dlouho.

V ten moment to byla poslední kapka a já se rozhodla, že tady končím a najdu si jiného lékaře. Potřebovala jsem však od ní ještě žádanky na plicní a kardiologii. Doktorka mi ale předepsala vyšetření postcovidovém centru v Hradci Králové. Věděla jsem, že v tomhle stavu to nepřipadá v úvahu, jet 2,5 hodiny tam a to samé zpátky, přičemž vyšetření jsou na 3 hodiny, to bylo pro mě nepředstavitelné. A tak jsem další týden šla k doktorce zase a naštěstí tam byla její kolegyně, kterou jsem uprosila na žádanky v Praze.

Takže nastalo chození po vyšetřeních, které trvalo několik měsíců, některý týden jsem šla někam až třikrát týdně a měla jsem pocit, že krom toho, že spím a vařím si, nedělám nic jiného. Návštěva doktorů mě stála dost energie, takže když jsem se vrátila domů, zbytek dne jsem prospala. Na kardiologii jsem dostala holter, který mi zjistit tachykardii, která ale byla spojená s tím, že byla pro mě velká námaha jen vyjít do kopce, a tak jsem si napsané léky na snížení tepu nebrala, ale jen nasadila draslík, který byl podle krevních testů nízký. Palpitace se postupem času naštěstí snižovaly a někdy v prosinci přestaly naštěstí úplně.

Na plicním mi zase zjistili astma, což vysvětlilo ty záchvaty dušení. Horší bylo to, když jsem si nasadila dýchátko, tak se mi brutálně zhoršily úzkosti. Bylo mi fyzicky zle, skoro jsem nepřežila cestu metrem k neurologovi. Takže jsem je po pěti dnech zase vysadila.

V rámci vyšetření mě vážili a měla jsem jen neuvěřitelných 46, místo mých běžných 51, zhubla jsem veškerou svalovou hmotu. Stále jsem měla velké problémy se soustředit, pozornost mi vydržela jen pár minut a všechno byl stres. Měla jsem měsíce zesílené vnímání zvuků, takže jen jet do města pro mě bylo náročné.

Časem se z chůze okolo bloku staly krátké procházky do okolí, ale musela jsem se třeba po cestě zastavit a chvilku si odpočinout, naučila jsem se nosit sebou podsedák, abych si mohla kdykoliv dát pauzu. Teplé podzimní dny pro to byly stále fine.

Nejvíce mi chybělo být více venku a sociální život s lidmi.

Dostala jsem se i na závody v Troji, když jsem dojela MHD a došla od tramvaje, hned jsem si musela jít lehnout. Ale bylo skvělé se konečně vidět s kamarády a užít si léta i večerního koncertu.

Také jsem se vypravila na výlet vykoupat se do lomu. Ve stále horkých zářijových dnech byl tenhle výlet naprostá pecka. Vlastně cokoliv, co narušilo stereotyp mě vždy moc pomohlo.

Můj první výlet za kulturou , na závody a večerní koncert

Výlet do lomu

pohodička u lomu

Na večerní procházce jsem potkala ježka

Moje běžná pozice při procházkách venku

návštěva botanické zahrady

Chtěla jsem moc vyrazit někam do přírody a nebýt jen zavřená v paneláku.

Naskytla se mi i příležitost hlídání domu s pejskem v Jižních Čechách. Byla to pro mě ohromná vzpruha. Za týden, co jsem tam byla, jsem velmi pookřála. Čistá voda, zahrada, klid, ticho, procházky a mazlení se psem. Navíc poblíž bydlí mé dvě kamarádky, a tak mě postupně přijely navštívit. Prolomila jsem svůj rekord a ušla jeden den 7 km, asi s pěti přestávkami na odpočinek a i spánek.

Můj pokoj při hlídání domu

Psí procházky každý den

návštěva vždy vítaná

Výhled z vany lepší než v lázních

Moje nová zábava - malování hennou

Zdíša přijela i bandičkou svých dětí

úroda jablek a deště

Asi až v říjnu jsem přestala spát natolik, že se přes den doba spánku a bdění byla tak půl napůl, ale v ten zbytek jsem stejně zvládla tak akorát uvařit, hygienu a zbytek byl odpočinek.

V říjnu jsem také nastoupila do osmiměsíčního online výcviku Embody. Věděla jsem, že mi pomůže s uzdravováním a bude i skvělá zkušenost do mého projektu. I když setkávání probíhala online, tak to byla věc, která mi přinášela každodenní radost.

podzimní stew, bavila jsem se vařením

Procházka s Chorrískem