Kalifornský sen část 3.
- janamrskocova
- 9. 11. 2023
- Minut čtení: 4

V minulém dílu jsem se dostala do pouštního města do Rena, kde jsem navštívila kamaráda Willa. Čtvrtek byl můj odpočinkový den a doslova jsem nevytáhla paty z domu a užívala si pobytu v domě. Večer Will pracoval v garáži na opravě svého kola, a tak jsme u toho mohli znovu povídat. Vyprávěl mi o tom, jak se s dalšími asi deseti lidmi složili na velký expediční stan, který někdo prodával celkem levně – v přepočtu asi za 33 000 Kč. Tenhle stan postavili v horách za městem a pár dní ho používali jako základní kemp pro backcountry výlety na lyžích. Pak ho kamarád chtěl sbalit a tak první den začal odhrabávat většinu sněhu, která ho zatěžkávala. Jenže druhý den byl stan pryč. Celá skupina podnikala rozsáhlé pátrání na sociálních sítích, zda ho nikdo neodcizil, ale po nějaké době to Will vzdal a našel na inzerát úplně stejný stan, jen o pár tisícovek dražší, který pořídil. No a po několika dnech se jim ozvali nějací lidí, že našli a vysušili původní stan, který odnesl vítr. Takže teď má Will ty expediční stany dva :).
Pak jsme zajeli vyzvednout večeři jeho novou Teslou, ze které je naprosto nadšený. Inženýři se asi při navrhování auta nudili, protože mu připojili i funkci prdění. V pátek ráno dostal Will obrovský balík a v něm obří reproduktor, který chtěl ihned vyzkoušet, a tak ho naplno pustil v garáži, kde jsme si i zatancovali. Sjeli jsme do servisu s jeho druhým kolem a odtamtud ke trailu Hunter creek, který se nachází přímo ve městě. Protože i tady byla skvělá zimní sezona, hory si udržely svoji vláhu, i když jste tu už v náhorní poušti. Hike byl pár kilometrů do mírného kopce a během dne se pěkně oteplilo. Když jsme ale dorazili k vodopádu, který se nachází ve stínu stromů, jeho prška okolí značně ochladila. Will se rozhodl pro ledovou koupel v tůňce pod vodopádem a statečně v něm asi minutu vydržel. Po cestě na zpět nám vyhládlo a Will navrhl, že bychom se mohli stavit v restauraci, která patří kamarádce. Bylo to Poké, které jsem nikdy v životě neměla, ale byla jsem z něho úplně nadšená. Měli zde na výběr z několika druhů čerstvých ryb, krevet, mořských řas a různých omáček. Objednali jsme si jednu velkou mísu společně a dosyta se najedli. Určitě si tuhle dobrotu s chutí dopřeju znovu. Pak jsme spěchali vyzvednout opravené kolo dřív než nám zavřou servis a pak už zpátky domů. Večer jsme ještě chvíli povídali a Will pak vyrážel do druhé práce – řídit pro Uber, čímž vydělává na splátky své Tesly.
V sobotu ráno jsem naložila auto, sjela na rychlý nákup a pak zamířila opět do hor na přejezd k řece Feather, na které tento víkend vypouštěli vodu z přehrady. Do kempu jsem se dostala okolo poledne, poobědvala a pak jsem zamířila přímo na nasedačku lehčí čtyřkové sekce Lobinu, kde jsem zanedlouho potkala Tamaru a její přátele. Tuto sekci jsem jela po mnoha letech pauzy, ale všimla jsem si, že nám dnes pustili více vody. Po sjetí jsme hned dali druhou jízdu. Přejezd do kempu byl jen pár kilometrů, a tak jsme si mohli užívat slunného odpoledne. Tamara a její skupinka jela domů, ale v kempu jsem se potkala s dalšími kamarády. Navíc jeden kajakář je bývalý kuchař a rád vaří i pro ostatní. K večeři jsme měli vepřové kotlety s omáčkou z brandy, brambůrkami a kapustičkami. Naprostý luxus na kempovací večeři.
Druhý den jsem se opět chystala na sekci Lobin, protože jsem se necítila na pádlování těžší sekce. Navíc za měsíc budou pouštět vodu znovu, a tak jsem doufala, že se sem dostanu ještě jednou. Kuchař Robin servíroval i snídaně a měli jsme výborná vajíčka a tousty. Pádlovala jsem tentokrát se skupinkou nových kamarádů, se kterými jsem se potkala předchozího večera a i když bylo vody méně, moc jsme si zábavnou řeku užili. Dala jsem jen jednu jízdu a pak jsem šla fotit ostatní kamarády, kteří jeli obtížnější Tobin. Brzy odpoledne všichni odjeli a měla jsem tak celý kemp jen pro sebe. Také jsem věděla, že na severu mají kouřovo z velkého požáru na pobřeží severní Kalifornie, a tak jsem nazpátek příliš nespěchala.
Rozhodla jsem se strávit další odpočinkový den v kempu, který měl také pláž u řeky a přejet až v úterý. Opět byl slunný den, který jsem strávila koupáním se v řece, posloucháním audioknih a vařením. Ačkoliv se kemp nachází hned pod hlavní silnicí, v noci tu bývá klid, protože moc aut okolo neprojíždí. Nejvíc ruší ale vlak, který asi dvakrát za noc projel.
V úterý jsem projížděla mezi horami po pro mě nové cestě. Ačkoliv postihl tuto oblast velký požár jen před několika lety, stále je to tu velmi malebné a málo osídlené. Na svačinu jsem se zastavila u jezera Almanor a pak jsem pokračovala okolo národního parku Lassen do oblasti Old Station, kde jsem hodlala strávit další noc. Našla jsem si na mapě opět část PCT trailu a odpoledne se na ní vypravila. Krajina změnila ráz a bylo příjemné jít lesem během teplých odpoledních teplot, které tu panovaly i přes větší nadmořskou výšku. Potkala jsem pár lidí s velkými batohy jdoucí PCT, ale jinak byl zase klid. Odpoledne se udělalo trochu kouřovo a já jsem se obávala, jaká bude situace dál na sever. Naštěstí v této oblasti bylo velmi jednoduché najít si kempovací místo, protože je zde hodně lesních těžařských cest. Měla jsem tak hezké místo jen pro sebe a klidnou noc.
Ráno po snídani jsem vyrazila na krátkou obhlídku místních jeskyní a pak jsem mířila na severozápad k řece McCloud. Nejdříve jsem chtěla vidět vodopády, ke kterým vede jen krátká procházka po chodníku z parkoviště. Pak jsem si dala oběd a pauzu a zamířila na trail, který vede přímo podél řeky. Byl to moc příjemný výlet, řeka je krásně čistá, i když má málo vody. Opět bylo teplo na koupání a osvěžila jsem se v řece. Naskytla se mi příležitost pozorovat hada, který proplouval jen kousíček od kamene, na kterém jsem se slunila. Byl čas na závěrečný přejezd do Medfordu. Dorazila jsem ke Courney v pět hodin a ona se akorát chystala na grilování s ostatními kajakáři. Dala jsem si tedy rychlou sprchu a vyrazila s ní. Účast byla velká a bylo příjemné potkat se s kamarády po mém výletu. Velká číst se také chystala dne na noční pádlování, protože byl úplněk. Po dlouhém putování jsem se ale rozhodla tuto část vynechat a pořádně si odpočinou v posteli.
























Komentáře