Cesta na Západ

Svojí cestu na západ USA jsem začala v pondělí 1. května, respektive 30. dubna, kdy jsem se po slalomových závodech v Trutnově vydala na jih. Nejdříve do Prahy, douklidit a dobalit poslední zbytky věcí a pak do Vídně na letiště. Jela jsem autobusy s přestupem v Brně, kde jsem měla tři čtvrtě hodiny čekání. Naštěstí tam byla čekárna, tak jsem nemrzla venku. Všechno šlo hladce a nalodila jsem se do prvního letadla směr Amsterdam. Tam začaly nepříjemné potíže s tlaky v uších, jelikož jsem v pátek nastydla a letěla s pěknou rýmou. V Amsterdamu byl na přestup necelé dvě hodiny, takže jsem si stihla jen koupit malou snídani a hned jsem seděla v dalším letadle. Uším to dalo pěkně zabrat, měla jsem je zalehlé ještě několik hodin. Započal 10, 5 hodin dlouhý let, který znepříjemňovalo hlavně řvoucí dítě v řadě za mnou. Měla jsem pocit, že to trvalo hodiny, sluchátka do uší ani špunty moc nepomohly. Ještě, že jídlo bylo celkem dobré a mezi spaním jsem se dívala na filmy. Do Portlandu jsem dorazila okolo půl 1 odpoledne, imigrační proběhlo hladce, i když jsem měla zase zalehlé uši. Pro jistotu jsem to sdělovala celníkovi, kdyby se divil, že mu nerozumím. Kamarád Travis mě vyzvedl a vyrazili jsme pro moje auto. Sprcha se zdála být jako tou nejlepší věcí na světě po celém dni prosezeném na cestě. Pak jsem si šla dát šlofíka - asi v 5 hodin a probudila jsem se asi až o půlnoci. Vyndala jsem si kontaktní čočky a spala vesele dál až do rána.

Druhý den jsem odpoledne vyrazila na krátkou procházku okolo řeky. Svěží zeleň a do toho tisíce květů, miluju jaro. Hezky jsem se i protáhla a užila si slunečného dne. Ve středu jsem se stěhovala ke kamarádům do Trout lake. Po cestě jsem stihla další krátkou procházku k vodopádu, který má pěknou vodu teď z jara. S kamarády jsme se sešli doma až večer a přivítala jsem se také s novým pětiměsíčním štěňátkem.

Ve čtvrtek jsem měla domluvené ošetření kvůli motání hlavy, které mě trápilo od Velikonoc, když jsem byla na jachtě. Teď už se to naštěstí zlepšovalo, ale Niki našla souvislost s anestezií při trhání dvou osmiček a poruchou rovnovážného ústrojí. Pak jsem si vyzvedla loď a chtěla si alespoň trochu zajezdit na vodě, tak jsem vyrazila na Lower Salmon, takovou hezkou dvojčičku. Bylo hodně vody, na vodočtu asi 5 stop, takže řeka byla svižná a rychle jsem byla na vysedačce. Bylo krásné být opět na vodě, ve své lodi. Večer nás na procházce se štěňátkem zastihla bouřka s lijákem, hromy a blesky.

V pátek jsem se vyrazila na procházku po okolí opět se štěňátkem. Trochu jsme bloudily, když jsem hledaly, kudy projdeme mezi domy zpátky do lesa, protože tady je spoustu cest soukromých a je na ně vstup zakázán. Nakonec jsme se proplížily okolo jednoho domu a prošly do lesa. Pak nás čekalo procházení křovisky, než jsem narazily na cestu. Nakonec nás čekalo brodění potoka, který se jmenuje Dry creek - suchý potok, ale po včerejší bouřce byl rozvodněný. Odpoledne jsem ještě vyrazila na druhý výlet okolo Trout lake. Byly slyšet zvuky různých vodních ptáků, jinak tam byl krásný klid. Sopka byla nicméně pořád zahalena v mracích a neukázala tedy čerstvý sníh, který při bouřce napadl.

Na sobotu jsem měla v plánu sjezd místního potoka, který tekl jen přes silnici od místa, kde bydlí kamarádi. Po deštích měl taky moc pěknou vodu, takže hurá na to. Začíná se na mírně tekoucí říčce, která protéká mezi zahradami domků, je to celkem legrační, že jedete vlastně vesnicí po vodě. Pak přichází první horizont a peřej Camel toe velbloudí kopýtko. Hned po ní přichází hlavní atrakce dne, již je celkem dlouhá komplikovaná peřej s velkým horizontem, drop za dropem, válec za válcem, ale paráda. Mám jednoho surfaře ve válci, ale naštěstí v pořádku vyplouvá, a tak se všichni na sebe smějeme dole ve vracáku. Následuje klidnější sekce s občasnými vlnkami, než se zase řeka sklopí do delších peřejí ke konci, sevře se do kaňonu, přiteče do ní White Salmon a po soutoku jsou opravdu obrovské vlny. Zastavujeme ve vracáku, aby se celá skupina osmi lidí shromáždila a Andy jede napřed. Jenže ouha, najednou plave. Někdo píská a já mocně ukazuji gesto plavání na kajakáře za námi, kteří ležerně plují okolo. Konečně na to zareagují a vyráží na pomoc. Také jedu dolů, peřej je ještě dlouhá, ale je zde dobrá hloubka a vše je přehledné. Po chvilce je vše pochytané a doplouváme přímo na vysedačku. Andy si navíc zapomněl zavřít poklopec, tak je celý promočený. Nejdřív jsem myslela, že problém byl rameno, které měl nedávno zraněné, ale je to kvůli tomu, že mu proud ve válci vytrhl pádlo z ruky. Naštěstí se rameno je v pořádku. Užíváme si slunečného dne a pomalu se každý vydává svojí cestou.

V neděli pro změnu vyrážím se skupinkou, která ještě letos Trout lake creek nejela, takže to prý povedu já. Po cestě nahoru rozhlížíme největší peřej a holkám se moc nelíbí, tak nasednout pod ní. Ve třech tedy vyrážíme na horní část, vody je trochu míň než včera, ale pořád je to paráda. Bez problémů sjíždíme hlavní peřej a holky se pod ní přidávají. Všichni jsme z řeky nadšení.

---